Jetřichovice – pískovcové skály Českého Švýcarska

Jetřichovice – pískovcové skály Českého Švýcarska

Lokalita: Ústecký kraj, České Švýcarsko

Obtížnost: 4/5, skalní a lesní stezky, schody, nevhodné pro malé děti a kočárky, psi jen odvážní

Délka: 13 km, cca 5 hodin

Výlet jsme zahájili u městečka Jetřichovice (ty na Děčínsku), auto jsme zanechali na odstavném parkovišti “P Free” na louce ještě před vjezdem do města. To je nečekaně zdarma, na rozdíl od parkování ve městě, které stojí 100 Kč na den. Cestu jsme si tím prodloužili asi o kilometr, ale vůbec to nevadilo.

Z parkoviště jsme se vydali po všebarevné turistické stezce k centru města směrem k bývalé dětské ozdravovně. U té jsme se vydali po žluté turistické značce. Plot ozdravovny je cestou trochu poničený a nechá se nahlédnout i do areálu, třeba k opuštěnému bazénu a bývalé jídelně poblíž kempových chatek. Kousek za ozdravovnou je odbočka k bývalému skalnímu hradu Falkenštejn. Cesta k hradu je vedena po moderních kovových schodech s proměnlivým sklonem. Těch je poměrně hodně a vrcholný výstup přímo k hradu je mezi skalami trochu příkrý a stísněný, ale výhled stojí za to. Na vrcholu je vybudována nová kovová konstrukce, aby nedocházelo k dalšímu poškozování hradu, ale díky ní jsou také možné pohledy z vrcholku do všech stran bez obav z pádu. Navíc byly doplněny i popisky míst jako jsou obytná komnata, kuchyně nebo třeba cisterna na vodu a je tak možné se dozvědět něco z historie. Pod hradem se dá pokračovat dále po žluté, která se napojuje na původní stezku, my si však udělali jen kolečko kolem dokola s přechodem po kovovém můstku a sešli jsme zpět až k ozdravovně. Žlutá stezka totiž nenabízí tolik vyhlídek a zajímavých míst, a tak jsme u odbočky vzali raději červenou.

Prošli jsme kolem požářiště u Havraního vrchu, prošli jsme hezkým stoupáním po schodech aza chvíli jsme byli u odbočky na Mariinu skálu s vyhlídkou. V parných letních dnech by bylo stoupání asi nepříjemné, ale my měli naštěstí příjemné počasí kolem 15 – 20 °C. Mariina vyhlídka je přístupná opět po schodovité konstrukci, tentokrát už trochu letité. Dřevěné stupínky se trochu prohýbají, ocelové pláty na podestě jsou lehce uvolněné, ale vše stále drží na svém místě. a bezpečně nás uneslo. Vrchol se ukázal jako pěkně větrný, nicméně je zde opět ocelová konstrukce se zábradlím, a tak i lidé trpící závratěmi zde mohou najít zalíbení. Samotná chatka na vrcholu je v mizerném stavu, ve vlastním zájmu nepřístupná, a tak spíše překáží ve výhledu.

Pokračování v cestě nám lehce zpomalila kroupovitá přeháňka, ale před úplným promočením nás zachránilo několik skalních převisů. Ten největší, zvaný Balzerovo ležení, ukryl nejen nás, ale dalších 10 nešťastníků. Času a místa k posezení jsme využili k občerstvovací přestávce. O několik stovek metrů dále nás potěšily výhledy z Vilemíniny stěny, odkud je krásně viditelná budka na Mariině vyhlídce a celé údolí.

Dále nás červené značení dovedlo až pod Rudolfův kámen. Výstup na tuto vyhlídku je na rozcestí označen jako náročný, a pro slabší duše raději nedoporučujeme. Zpočátku jsou připravené sloní schody, můstek bez zábradlí a ten pak navazuje na postarší kovový žebřík vedoucí k pozůstatkům schodů vytesaných do pískovce. Ty už ale za desítky či stovky let existence své existování vzdaly, takže se jedná o spíše lehkou lekci horolezectví. Nahoru se však před námi dokázali dostat i lidé s pejskem (což upřímně nechápeme jak zdolali žebřík bez obou rukou), takže výstup asi není tak hrozný jak by se mohlo zdát. Výhledy opět stojí za to a bouda na vrcholu je volně přístupná, ale i tak spíše překáží v rozhledu. Sestup je ještě výživnější než výstup, ale je zvládnutelný.

Pokračování stezky vede směrem k Pohovce. Z rozcestí se nechá pokračovat k lesní kapli KNY a dále k malé Pravčické bráně a na hrad Šaunštejn – tam si dojdeme příště. Teď jsme se vydali směrem k autu po zelené. Návrat je relativně pozvolný a příjemný, jen se cesta místy stává lesní silnicí a je možné potkat i auto. Později, když silnice mizí, se na cestě vyskytuje i větší množství písku. Zhruba v polovině cesty je možné udělat si ještě odbočku na vyhlídku Treppenstein – tu jsme po stovkách zdolaných schodů už vynechali, ale věřím, že výhledy budou také krásné. Z dalšího úseku trasy je pak přes louky před koncem vidět Mariina vyhlídka. Zelená nás dovede opět k dětské ozdravovně, odkud vede známá všebarevná zpět k autu.

V Jetřichovicích je mimo parkování k dispozici i několik občerstvení, takže je možné doplnit vydanou energii a vydat se na cestu domů.